Milí rodiče, máme pro Vás nabídku speciálního adventního kalendáře. Pokud chcete, můžete s dětmi prožít advent s využitím malých úkolů na každý den, které se budou objevovat pod stopami na zasněžené cestě v chodbě školky. Úkoly jsou určeny jen na dny, kdy je otevřená školka, ne na víkendy.
Motivem kalendáře jsou stopy. Každý náš skutek, každé slovo zanechává nějakou stopu v okolním světě, v srcích lidí kolem nás. Letos v adventní době se budeme spolu s dětmi snažit, aby naše činy zanechávaly jen samé hezké stopy.
Advent je doba čekání na příchod Ježíška, doba ztišení, zklidnění, doba, která nám dává možnost zamýšlení se nad svým životem, nad vztahy k druhým. Doba, kdy je možnost využít dlouhé večery ke společným setkáním v rodině, darovat čas jeden druhému, něco spolu prožít.
Celou cestou adventem Vás bude provázet příběh chlapce, který chtěl změnit své srdce k lepšímu a putoval proto do Betléma. Každý den si můžete ve školce vyfotit část příběhu a úkol odkrytý na cestě, doma si pak spolu s dětmi přečíst a výzvu splnit. S motivem stop budeme pracovat i ve školce. Děti budou mít ve třídě každý svoji tmavou stopu, kterou si budou postupně „rozsvěcovat“ svými malými dobrými skutky.
Celý příběh včetně všech úkolů bude k dispozici i na našem webu, ( zatím první část ) můžete si tedy části textů i každodenní výzvy číst i tam.
Přejeme Vám, aby se Vám podařilo prožít advent jako opravdový „příchod“ klidu, pohody, lásky i naděje pro celou Vaši rodinu i pro každého z Vás.
Stopy na cestě do Betléma
1.
V městečku Nazaret bydlel v malém domku spolu se svojí maminkou, tatínkem a dědečkem kluk jménem Jošua. Malý Jošua nebyl zlý chlapec, ale byl zvyklý myslet vždy jen na sebe a na svůj prospěch. Vždycky chtěl mít všeho nejvíc, být všude první. Při hrách s dětmi se neohlížel se na to, co si myslí ostatní, ale vždy chtěl prosadit svůj názor. Jiné děti většinou ani neposlouchal. Nebylo tedy divu, že nebyl mezi dětmi vůbec oblíbený. Děti si s ním nechtěly hrát, nezvaly ho na návštěvu, prostě, neměl v Nazaretě žádné kamarády.
Postupem času z toho Jošua začal být smutný a svěřil se svému dědečkovi. Dědeček dobře věděl, jaký Jošua je a řekl mu, že musí nejprve změnit sám sebe. „Jak to ale mám udělat?“, ptal se Jošua. „To přece je hrozně těžké!“ „Jestli to opravu myslíš vážně, pomohu Ti!“, dal dědeček chlapci naději. Vyprávěl mu, že v městečku Betlémě se jedné Marii, kterou dědeček zná z Nazareta, narodilo dítě. A to dítě je Syn Boží a dokáže proměnit srdce každého člověka. „Jestli chceš, vydáme se spolu za ním do Betléma, ale bude to těžká cesta!“ Jošua souhlasil, a tak se vydali na cestu.
- NAJDĚTE SPOLEČNĚ DOMA V NĚJAKÉ KNIZE, V DĚTSKÉ BIBLI NEBO NA INTERNETU OBRÁZEK MĚSTA BETLÉM A PROHLÉDNĚTE SI HO. Z NAZARETA DO BETLÉMA PUTOVALI JOSEF S MARIÍ. MŮŽETE SE PODÍVAT NA MAPĚ, KUDY VEDE CESTA Z NAZARETA DO BETLÉMA A JAK JE DLOUHÁ.
2.
Jošua s dědečkem vyrazili časně ráno. Pozorovali vycházející slunce a při tom dědeček chlapci vyprávěl, že záleží na každém našem malém skutku. Všude, kudy jdeme, zanecháme stopy. Stejně tak všechno, co uděláme, zanechá stopu v srdcích lidí. Dobrý skutek zahřeje jako sluneční paprsek. A Jošua s dědečkem si slíbili, že se budou cestou do Betléma snažit být pro všechny, se kterými se potkají, takovými hřejivými světýlky.
- ZAPALTE SI SPOLEČNĚ 1. SVÍČKU NA ADVENTÍM VĚNCI U VÁS DOMA. POKUD NEMÁTE VĚNEC, VEZMĚTE SI 4 ČAJOVÉ SVÍČKY, DEJTE DO SKLENIČEK A TŘEBA OZDOBTE. A ZKUSTE SE ZAMYSLET NAD TÍM, KDO Z VÁS DNES NĚKOMU UDĚLAL RADOST.
Jošua s dědečkem šli docela dlouho po suché vyprahlé cestě. Zastavili se v malé vesnici a najednou uslyšeli někoho hrát na píšťalky a zpívat písničky. Přišli blíž a viděli, jak v jednom malém domku několik dětí spolu hraje a zpívá. „Učíme se tady písničky, které chceme zazpívat jako dárek na oslavě narozenin našeho tatínka“. Jošua si pomyslel, že to není žádný pořádný dárek, dát někomu písničku. Ale nedalo mu to a spolu s dědečkem děti chvíli poslouchal. Dědeček dětem nadšeně tleskal a pochválil je, že bude tatínek určitě mít radost. Po chvíli se vydali dál a hledali nocleh. Jošuovi v uších ještě zněly písně dětí a myslel na jejich rozzářené oči.
- ZKUSTE SI DNES VEČER SPOLEČNĚ ZAZPÍVAT, VŠICHNI SPOLU. TŘEBA SE NAUČTE NĚJAKOU NOVOU PÍSNIČKU NEBO ZAZPÍVEJTE TU, KTEROU VŠICHNI ZNÁTE
4.
Jošua s dědečkem přespali na místě, kterému se říká kibuc. Lidé zde společně hospodařili a byli zvyklí se dělit o všechno, co vypěstovali. To se Jošuovi zdálo nespravedlivé. „Kdyby mně vyrostlo třeba více jablek, než sousedovi, schoval bych si je pro sebe, když jsem si je sám vypěstoval, s nikým bych se o ně nedělil. Nebyla by to přece moje povinnost“, říkal si pro sebe. Jenže ráno, když se probudil, dostal velikou chuť na sladký pomeranč. Na cestu si ale vzali jen chléb, sýr a zeleninu. Seděl na lavičce a toužebně se díval na dívku, která si přinesla čerstvě utržený pomeranč a loupala si ho. A jako by četla chlapcovy myšlenky, úplně samozřejmě mu půlku podala. Jošua zmateně poděkoval. A celou další cestu si přemýšlel o tom hřejivém doteku dívčiny ruky, když mu podávala svoji půlku pomeranče.
- Vzorem pro to, jak se umět s druhými rozdělit, jsou dva svatí, o kterých jsme si povídali ve školce. Svatý Martin a svatý Mikuláš. Zkuste si vzpomenout na některý příběh z jejich života a převyprávějte si ho. Můžete si najít více třeba na webu deti.vira.cz
5.
Další den pokračovali dědeček a Jošua stále krajinou, kde bylo velké sucho. Začali mít brzy žízeň a vodu ze svého vaku už vypili. Slunce navíc začalo pálit a Jošuovi bylo veliké horko. Oba proto byli rádi, když došli ke studni, kde nějaká žena nabírala vodu. Jošua si nabral plný vak vody hltavě se napil. Pak si nabral vodu a chtěl se celý vodou polít. Žena ho však zarazila: „V tomto období je ve studni jen málo vody, musíme s ní šetřit, aby bylo dost i pro další příchozí.“
Jošua nejprve nechtěl ženu poslechnout, pomyslel si, že když přišel první, nemusí přece myslet na ty, co přijdou ke studni až po něm. Ale dědeček se ne něj přísně podíval a jen mu ukázal rukou do dáli. A Jošua pochopil, že mu ukazuje skupinu lidí, kteří od studně odešli před chvílí. Kdyby se všichni chovali sobecky jako on, možná by pro něj ve studni voda nezůstala.
- Voda je vzácný dar. Popovídejte si o tom, zda mají lidé všude na světě vodovod a dostatek vody. Přemýšlejte o tom, jak byste mohli vodou šetřit. Dnes večer se při mytí snažte neplýtvat vodou
6.
Poutníci do Betléma došli na dohled k menšímu městečku. Řekli si, že by si ho mohli prohlédnout a koupit si na trhu nějaký chléb, sýr a třeba pár oliv. Cestou si všimli osamoceného domku, kde nějaká stará žena s námahou sekala dříví na topení. Náhle se jí sekera zasekla do polínka a na s ní nemohla pohnout. Dědeček nabídl ženě pomoc. Byla velmi ráda, vyprávěla, že zůstala sama a již si ve stáří těžko vše obstará. Někdy jí pomáhá mladší soused, ale odjel se svým oslíkem na trh do vzdáleného města a vrátí se až pozítří. Dědeček vybídl Jošuu, aby pomohl ženě nosit naštípané dříví k ohništi. Jošua si pomyslel, že je to zbytečné zdržování, ženě přece měl pomoci někdo jiný. „Vždyť ji ani neznám a budu se tady namáhat!“, pomyslel si Jošua. Ale stejně musel počkat na dědečka, tak se dal do práce. Začal si u toho broukat píseň, co se před pár dny naučil od dětí a náhle jako by mu polínka sama skákala do ruky. Práce ho začala bavit, všechno dříví přeskládal ženě tak, aby na něj mohla pohodlně dosáhnout a nepadalo jí všude kolem. Dokonce si všiml, že ohniště má žena celé zanesené popelem, tak ho vyčistil a když už byl špinavý, ještě vycídil kotlík nad ohništěm, aby se pěkně blýskal. Vlastně ani nevěděl proč, ale měl pocit, že ho něco někde uvnitř jakoby velmi hřeje. A když se pak s dědečkem s tou starou ženou loučili, jakoby její vděčný úsměv byl slunečním paprskem, který mu pronikl až k srdci.
- Zkuste dnes nebo v sobotu či v neděli najít nějakou společnou práci nebo činnost, která Vám zabere alespoň hodinu a bude užitečná. Třeba doma společně uklízejte, umyjte umyvadlo, vyluxujte nebo vytřete. A nebojte se nechat velkou část odpovědnosti za tuto činnost na dětech.